not now, sweetie, mommy is getting shamed into developing a community by her favourite poet
"neee, nenos nám smůlu, nedělej tooo!"
my cunty ass:
ale proč nebylo letos nic ikonického?? kde je Jidáš Iškariotský?? kde jsou mongolské chatrče??
@kanecjeborec
proboha něco mi tu upadlo, upsík. snad se nikdo nedozví, že se to tam dá stáhnout i do čtečky D:
potřebuju Maurice AU zasazený v Česku na přelomu tisíciletí, kde spolu Maurice a Clive nemohou být kvůli homofobním kecům a Maurice s Alecem zas kvůli tomu, že Maurice chodí na prestižní gympl a Alec na učňák 💀
oh no, they painted over the Palestine vs Israel argument that some people were having on my favourite bathroom stall door, where am I supposed to get Opposite Unity fic ideas now?? 😟
zatracený přesahy, pleonasmy, oxymóra, morfologický analýzy... a hlavně dřevostavby! :DD
Živote můj. Jediný. Tento. A ne jiný. Nezdáš se. Jsi. A trváš prchaje. Skutečný. Můj. Jsi kost a krev, z níž pijí stíny. Bolíš. Klikatě klopotná tvá cesta je.
Vpravo a vlevo v těsné motanici životů jiných, vršících se k hvězdám až. Cizí dech uslyšíš jak vítr ve pšenici z dálky tak strašně blízké, že až závrať máš.
Však nikdy nepřekročíš. Pořád sám a zvláště. Láskou se nezadrhla s druhou tvoje nit. Zřetelně rozeznáš ji vtkanou ve vzor pláště života šiřejšího nad vzduch, nad blankyt.
Jen chybný krok a cizí stébla drtí. Za všechno odpovídáš, všechno k nohám tvým sbíhá se z nižších šířek života a smrti jak poledníky bílým tichem polárním…
Vy životy z života mého vypučelé. Vy oči z mých očí, jež dohlédnete dál. Polibek usmíření cítím na svém čele Můj život byl a bude, aniž se jen zdál…
Jsou v tobě dva vlci.
Ten první používá anglicismy v každé druhé větě za účelem pobavení a odkazování na internetovou kulturu.
Ten druhý ho poslouchá a zděšeně zjišťuje, že začínáš znít jako Sugar Denny.
(jsi já)
rip Walt Whitman, you would've loved EruRi
KCD AU ve kterém je Jindřich Ptáčkův Saturnin :3
přesah tohle přesah támhleto kámo já si přesáhnu na dno asi
Živote můj. Jediný. Tento. A ne jiný. Nezdáš se. Jsi. A trváš prchaje. Skutečný. Můj. Jsi kost a krev, z níž pijí stíny. Bolíš. Klikatě klopotná tvá cesta je.
Vpravo a vlevo v těsné motanici životů jiných, vršících se k hvězdám až. Cizí dech uslyšíš jak vítr ve pšenici z dálky tak strašně blízké, že až závrať máš.
Však nikdy nepřekročíš. Pořád sám a zvláště. Láskou se nezadrhla s druhou tvoje nit. Zřetelně rozeznáš ji vtkanou ve vzor pláště života šiřejšího nad vzduch, nad blankyt.
Jen chybný krok a cizí stébla drtí. Za všechno odpovídáš, všechno k nohám tvým sbíhá se z nižších šířek života a smrti jak poledníky bílým tichem polárním…
Vy životy z života mého vypučelé. Vy oči z mých očí, jež dohlédnete dál. Polibek usmíření cítím na svém čele Můj život byl a bude, aniž se jen zdál…